Vzpomínka na Jaroslava Hercega

Odešel nejlepší chovatel barevných bantamek v našich krajinách.

Není to tak dávno, i když jsou to už dva roky. Byl to Jaro, kdo mě přesvědčil k založení Klubu bantamek. Sám jsem o tom uvažoval, ale chtělo to spojence. To byl právě Jaro, spojka se Slovenskem, kde je možná více chovatelů bantamek než u nás.

Předtím jsem ho neznal, ani jeho jméno mi nic neříkalo. On sám moc na velkých výstavách nevystavoval. V Čechách už vůbec ne. Naší první společné výstavy se zúčastnil jako jeden z mála Slováků, spolu s Erikem Balážem a Lukášem Marcinkechem. Dovezl nádherné bílé a stříbrokrké bantamky. Sám se svěřil, že bílé chová nějakých třicet let. Ostatní barvy měl podle toho, jak si mohl dovolit časově a prostorově. Jednu dobu měl i patnáct barevných rázů, to když spolupracoval s př. Pichlíkem a po jeho odchodu chtěl zachránit některé barvy. Jen neměl rád černé bantamky, říkal jim vrány. A taky neměl rád pokusné křížení barev a plemen bez jasného plánu, říkal tomu mičurinské experimenty. Po celou dobu své chovatelské kariéry byl oporou a rádcem mladým chovatelům z okolí jeho bydliště. Ti jsou dnes členy Klubu chovatelů bantamek. Vždy dostál toho, že členy obvolal a sám vzal auto a dovezl je, kam bylo třeba. Nebál se říci názor. I když někdy nesouhlasný.

Klub jsme zakládali na dohodě, že každý z nás dovede chovatele ze své země. Jemu se zadařilo lépe, neb Slováků bylo o tři více. Při volbě statutárních orgánů klubu jednoznačně padla nominace a volba jednatele klubu právě na něj. Poslední dva roky jsme spolu zavítali na obě německé klubové výstavy bantamek. Už tam bylo vidět, že chce pro klub udělat více práce a pořídil další barvy do chovu. Ten rozšířil o žluté, žluté a bílé kolumbijské, žluté bíle tečkované a modré zlatokrké. Z tohoto výčtu je vidět, že nešlo o snadné barvy. Sám přivedl k chovatelství své dva malé synovce. S jeho pomocí společně chovali bantamky na velké zahradě. Postupně budovali chovatelská zařízení, odchovny a nové voliéry. Nechoval jen bantamky, ale i zdrobnělé velsumky, hamburčanky, zakrslé kačenky a pávy.

Jaro sám mi poskytl chovný materiál v barvě bílé, poslední dva roky jsem od něj získal to nejlepší, co mi mohl nechat do chovu. I ostatním chovatelům a nejen v klubu přenechal bílé i další barvy bantamek. Vnímal, že je potřeba rozšířit skupinu chovatelů, která chová tyto těžko dostupné barvy. Na posledním společném zájezdu na klubovou výstavu Německa 2019 pořídil další kvalitní bílé a bílé kolumbijské. Příjemné bylo překvapení z reakce německého chovatele, když jsme ukázali fotky Jarových bílých bantamek. On jen nevěřícně koukal, kde se na východě berou tak kvalitní bílé bantamky. Od tohoto chovatele koupil slušného kohouta s jemným hřebenem.

Jaroslav Herceg nás navždy opustil náhle, dne 1. dubna 2020. Odešel nejlepší současný chovatel barevných bantamek. Bude nám chybět. Vzhledem k situaci v Evropě a uzavřeným hranicím, nebylo možné se s ním rozloučit při oficiální pietě. Proto věřím, že se ke vzpomínce na něj a k rozloučení dostaneme po skončení omezení. Klub oficiálně každý rok udělí pohár Memoriál Jaroslava Hercega - na nejlepší barevnou bantamku. Osobně cítím jeho odchod jako velkou ztrátu pro celou chovatelskou veřejnost, pro klub jako pevného vůdce a schopného člověka.

Vzpomínáme s úctou a s upřímným vyjádřením lítosti nad jeho odchodem.

Jiří Herynek